Kokot vs. Boss


Následující, hluboce filozofické úvahy nepocházejí z mého mozku. Tedy, přesněji řečeno, částečně ano, neb to co tu předkládám je vyextrahovaný a koncentrovaný přepis chatového rozhovoru (zejména) s Hustofsonem, zasloužilým to návštěvníkem Lživě.cz. Následně pak byla ona debata rozvíjena večer v sauně s úplně jinou skupinkou lidí (snad se to dá tak nazvat), kteréžto jsem problém nastínil. Zajímavé bylo, že oba rozhovory dospěly k prakticky totožným závěrům.

Motto: Můj boss je kokot!

Zvolání to jasné a přímé - netřeba vysvětlovat. Nechme stranou emoce a zkusme tomuto výroku nastavit pokřivené zrcadlo reality. Obraz v zrcadle je, jak známo, zrcadlově (překvapivé!) obrácený. Obraťme tedy i logiku zvolání:

Reverzní motto: Můj kokot je boss!

Přímý úhel pohledu nám prozrazuje, že mám-li kokota (dle posledních výzkumů se tato skutečnost týká absolutní většiny mužů), je právě kokot mým šéfem. Je tedy opět potvrzena tisíckrát omýlaná pravda, že jsme pod nadvládou penisem.

Úhel pohledu od lesa ale odhalí i druhý, morální aspekt úhlu přímého: Je společensky přijatelné nechat svého šéfa, aby souložil s mojí ženou nebo dokonce milenkou? Řešení tohoto paradigmatu moderní dekadentní filozofie nechávám na Vás.

Úhel pohledu z nadhledu dává vyniknout širším souvislostem problému. Co je myšleno tím, když mi můj šéf v kuloárech sdělí, že se za mne nemůže postavit, neboť jeho vlastní postavení je ohroženo? Dá se informace podaná poměrně dlouhou, metaforickou a komplikovanou větou "postavení mého šéfa není dobré" zkrátit na zvolání "můj šéf visí"?

Ženský úhel pohledu nám na závěr našeho rozboru objevuje nečekané perspektivy, neboť (jak je většině čtenářům pravděpodobně již známo) ženy kokota zpravidla nemají. Našemu týmu vědců se po namáhavém zkoumání povedlo dojít k závěru, že i ženy mohou mít za šéfa pořádného kokota. Existuje dokonce i určité procento žen, kterým šéfuje nějaká pi**.