Kterak zima na vrabčáka uhodila

Bylo - nebylo, na sklonku ledna žil jeden vrabčák, a protože hlad je svině, hledal si něco dobrého do zobáku. Jak tak poletoval a prošťourával sníh, aby ukořistil alespoň nějaký drobeček kaviáru, vůbec nezpozoroval, že paní Zima udeřila mocnou silou -30°C.
Vrabčák v tu chvíli zmrzl do posedního brka na kost a spadl na zem. Za nedlouho tímto místem procházela kráva. Nebyla ani tak veselá, jako spokojená z dobrého žrádla, které bylo napěchované vitamíny a jinými chemickými pamlsky pro zlepšení dojivosti...

Jejími útrobami právě začal proces trávení. Bachor, kniha, čepec, slez se zatřásly, napnuly jedno střevo za druhým a z milé stračeny vypadlo hovno velké jako malá dětská hlavička. Lejno dopadlo přímo na zmrzlého vrabčáka. Jelikož lejno bylo čerstvé a tudíž i pěkně teplé, vrabčáka dočista rozmrazilo. Ten tímto nenadálým vývojem událostí radostně pookřál, zapoměl na svůj hlad a začal si vesele zpívat. V tutéž dobu, na témže místě se prodírá sněhem liška, hledajíce něco k snědku. Opatrně obchází teplo sálající hnědou hromádku, když tu uslyší vrabčákův zpěv. I odhrne tlapkou kus kravince, a co nevidí.
Vrabčáka upatlaného od sračky a ještě k tomu zpívá. Ale jak již bylo řečeno na začátku - hlad je svině - liška stále hladová byla. Sežrala vrabčáka jedním mocným cvaknutím zuby, dvěma mocnými polknutími. Tak liška pozbyla hladu a odebrala se k noře.

Z této bajky plynou tři ponaučení:

Ne každý, kdo se na Tebe vysere musí být Tvůj nepřítel.

Ne každý, kdo Tě vytáhne ze sraček, Tě chce pomoct.

A třetí zní - když je Ti dobře, radši drž zobák.