Pokyny pro sebevraha - začátečníka:

1. Oběsím se doma na háku od lustru. (Bydlím-li sám, nezapomenu zavřít
plyn a otevřít okno - kdo to má pak čuchat, po měsíci. Volím
dostatečně dimenzovaný hák a lano, není nic horsího, než když se
sebevražda promění na distorsi kotníku. Hubu si přelepím leukoplastí,
abych nepoblil toho, kdo mě bude odřezávat).

2. Pokud nemám hák, nebo se utrhnu, dojdu se oběsit na půdu na trám.
(Židli s sebou a nezamykám se, aby policie nemusela vyrážet dveře -
zejména to platí u těch starejch plechovejch protipožárních).

3. Pokud bydlím v paneláku, kde není půda, tak skočím z okna. (Padám
zásadně mimo hlavní chodecké trasy a na asfalt, abych se havranům líp
seškraboval. K zemi se přibližuji po hlavě, aby to bylo tutový a abych
neplýtval financemi na zdravotnictví).

4. V přírodě se věším na místě z dálky viditelném. (není nic horšího,
než jeden oběsenej a pod ním tři důchodkyně, kterým šlehlo, když se
jim
v úrovni očí znenadání zhouply nohy - to je pak strašnýho papírování).

5. Skok z mostu (Volím dostatečně vysoký most - např. Nuselák - a
skáču
v noci a rychle. Nedělám to napínavý hodinovou přípravou a konzultací
s psychologem a policíí, protože vím, že i oni nemají čas na zbytečný
krafání. Při pádu hlasitě řvu, aby chodci v dopadlišti mohli včas
uskočit.
Pokud mám čas, rozprostřu na místo dopadu igelitovou plachtu, případně
si před skokem obléknu igelitový pytel. Ani havrani nemají času
nazbyt).

6. Zastřelím se. (Volím potřebnou ráži a druh střeliva -
nepředimenzovávám,
ale taky nejsem krkna - a vybírám si spolehlivou zbraň, kterou si
vyzkouším. Ostatně je to naposledy v životě a dělám to pro sebe, tak
můžu
bejt trochu haur a nebudu přece sám na sobě setřit. Volím trasu z ucha
do
ucha, nebo ústy směrem dozadu. Zásadně se nestřílím zpod brady nahoru,

mozek rozcáknutý na stropě se blbě sloupává, prostřelenej prkennej
strop
a zastřelená bába o patro vejš taky nasere.)

7. Přejedu se vlakem (Hlavu mezi koleje, tělo ven, aby mě nemuseli
pracně
odmotávat z nápravy lokomotivy. Volím tratě s pomalu jedoucími vlaky
a zásadně se vyhýbám tratím rychlíkovým. Policie má důležitějsí úkoly
než
sběr a kompletaci osob na trase Praha - Havlíčkův Brod apod.)

Obecné zásady:

  • Vždy mám u sebe doklad totožnosti, u destruktivních metod navíc
    štítek z odolného materiálu s rodným číslem. Vážím si práce kriminálky
    a tudíž jí usnadním identifikaci
  • Nechám vlastnoručně psaný dopis na rozloučenou, pokud možno
    notářsky ověřený, čímž vyvrátím podezření z násilné smrti. Pokud dopis
    nemám komu dát, odesílám jej doporučeně policejní složce místně
    příslusné dle místa sebevraždy. V případe přejetí vlakem místně
    příslusnému útvaru železniční policie, pokud nevím, kam až dojedu, tak
    útvaru v jehož působnosti je konečná stanice vlaku, kterým se nechám
    rozjet. Vždy řádně popíši místo sebevraždy, ve složitějsích případech,
    nebo při nepřehledném terénu přiložím náčrtek.
  • Volím takové místo, kde mne najdou, než budu smrdět, nebo adekvátní
    jiná opatření - např v zimě když mrzne.
  • Volím takové místo, kam může zajet osobní automobil a funebrácká
    Avia. Nejsem paša, aby se se mnou někdo tahal jestě po smrti.
  • Nevolím různé avantgardní metody - rozpustění v kyselině,
    převálcování a pod.- jelikož jsem si vědom, že tyto nestandardní
    metody se hůře objasňuj a nekomplikuji tak jiným jejich práci.